Recenzie

 
Jeden svet Plzeň
 
Recenze filmu Jenica a Perla
 
Jenica a Perla jsou dvě dospívající Romky, které mají mnoho společného, přestože je dělí
1500 km. Pojí je nejen přátelství, jež vzniklo v rámci působení v úspěšné taneční skupině
Kesaj Čhave, ale také ztížené životní podmínky. Skoro by se dalo říct, že obě bojují s osudem,
ale každá po svém…
Zatímco slovenská „Perlička na dně“ romské osady Velká Lomnice se snaží životem spíš
proplout, Rumunka Jenica žijící v Paříži se „romským klišé“ vzpírá. Z ulice se dostala na
střední školu a našla si práci, aby se vymanila z nepříliš motivujícího prostředí. Jako jediná
z rodiny dodělala školu, ale uznání se paradoxně (?) dočkala mimo ni. Kde vzala potřebnou
motivaci, když její matka touží především po tom, aby se dobře vdala? Jenica je „moderní“.
Nelíbí se jí, že romští muži ženy nerespektují, domluvené manželství není nic pro ni, a tak své
matce neustále vzdoruje.
Jenica pobaveně vypráví, že francouzská vláda Romům koupila obytné přívěsy, v nichž však
podle ní Romové vlastně nikdy nebydleli. Film vystudované romistky Rozálie Kohoutové
rozbijí nejedno klišé a tím získává body. Příběh Perly, která ve škole příliš neperlí, je však
(bohužel) zase potvrzuje. Perla od života moc nechce. Ve východoslovenské romské osadě je
spokojená, přestože pro vodu chodí ke vzdálené pumpě a na záchod do pole. Právě problémy
s hygienou ještě rozšiřují už tak hlubokou propast mezi bílými a romskými spolužačkami,
které chodí v 21. století do oddělených tříd (sic!). Ale proč? Vždyť má slovenskou národnost
v občance stejně jako ony…
Měla by chodit do školy, ale proč vlastně? Nezaměstnaný je v Lomnici každý pátý. Perlina
matka dokončila základní školu, od té doby je doma. Ani respektovaný gádžo Ivan Akimov,
který děti z osady vozí po světě se slovenskou taneční skupinou Kesaj Čhave, není všemocný.
Přestože se Kesaj Čhave probojovala až do soutěže Slovensko má talent, propast mezi Romy
a bílými se nijak nezmenšila. Jak z toho ven?
 
Petra Vomelová
 
 
Jenica a Perla

Celovečerní film Jenica a Perla (2015) nedávné absolventky dokumentu na FAMU Rozálie Kohoutové přináší dvojportrét romských kamarádek žijících v protilehlých koutech Evropy. Dospívající Jenica (čti Ženyka) se s o něco málo mladší Perlou seznámila na společných hudebních vystoupeních mezinárodního tanečního uskupení Kesaj Čhave. Ačkoli dívky o sobě vzájemně hovoří jako o nejlepších kamarádkách, na čemž stojí i dramaturgický klíč snímku, tak lze jen těžko pochopit, proč zrovna tyto dvě tak rozdílné dívky k sobě mají blízko. Každopádně se ukazuje, že nejen hudba spojuje, ale v případě Romů je to i jejich jazyk, díky němuž si rozumí bez ohledu na jakékoliv národní hranice.

Film je nejen portrétem dvou odlišných povah, ale i vhledem do rodinného prostředí, z něhož dívky vzešly a do života společnosti, v níž romská menšina aktuálně žije.

jenica-a-perla
Původem rumunská Romka Jenica žije už přibližně deset let v Paříži. S rodinou se hádá, vymezuje se vůči jejich způsobu života, odešla od nich, učí se kadeřnicí, snaží se osamostatnit a žít soběstačný, aktivní život.

Perla žije v romské osadě na východě Slovenska a je na první pohled pravým opakem Jenicy. Ke všemu přistupuje pasivně a ve své netečnosti se zdá být spokojená. Ve škole se jí nedaří a motivaci k učení má pramalou, neboť tuší, že nebude mít šanci žít jinak, než její rodiče. Ti jsou apatičtí jako ona, nic neumí, nic je nebaví. Perla chce, dle svých slov, zůstat v osadě, životní standard rodičů jí vyhovuje. A nelze se jí divit. Gádžovský svět okolo, na rozdíl od Paříže, je nepřátelský. Chybí jí i entuziasmus její kamarádky. Navíc to vypadá, že brzy otěhotní a tím se k „osudu“ definitivně připoutá. A právě osudu se pokusili vzdorovat Jeniciny rodiče, když před lety z Rumunska odešli za lepším.

Rodinné prostředí je ovšem determinující i pro Jenicu, ta ale na rozdíl od Perly proti rodičům revoltuje. Dominantní postavou je matka, která dceři, mimochodem velmi vtipným způsobem, vyčítá, že se snaží žít jako Pařížanka. Radí jí, aby si našla chlapa, měla dítě a žila jako oni. Nebo jako její sestra, která se matčiných osnov drží. Perlini rodiče celý den koukají telenovely a nevystrčí paty z ghetta. Vtipně působí scéna, v níž Perla přijde ze školy domů, posadí se k rodičům na gauč a na otázku zpoza kamery, co budou dnes dělat, zazní po chvilce váhání, že asi nic.

Velký vliv a samozřejmě i velký rozdíl má na život obou rodin země, v níž žijí. Jenica je v Paříži jednou z mnoha cizinek a nikdo se na ni nekouká skrz prsty, což Perla o Slovensku říct nemůže.

jenicaaperla

Vyzdvihování českého dokumentárního filmu nad pokulhávajícím hraným filmem se v posledních letech stalo žurnalistickým klišé, byť jej lze fakticky asi sotva rozporovat. Smutnou skutečností ale stále zůstává, že dokumenty prakticky nenajdeme v programech kin a stále se tak jedná o „klubovou“ událost. Festival Jeden svět umožňuje alespoň „svým“ titulům v rámci regionálních ozvěn oslovit širší diváckou obec.

Publikováno:  Publikováno dne: 31. Březen 2015 Rubrika: Český FilmFestivaly A Přehlídky |

GENERACE 20

Magazín studentů VOŠP

Mladí Romové na východním Slovensku jsou úplně demotivovaní, říká dokumentaristka Kohoutová

Dokumentaristka Rozálie Kohoutová před studiem na FAMU studovala romistiku, kterou využila již ve dvou svých snímcích. Nový dokument Jenica a Perla mapuje dva roky života dvou mladých Romek, které spojuje hudební soubor. Jedna je z Paříže a druhá z východního Slovenska. Film měl premiéru na letošním ročníku festivalu Jeden svět.

Natáčení dokumentu Jenica a Perla bylo pro Rozálii Kohoutovou psychicky náročné. Zdroj: Adéla Valentová

 

Jak jste se s Jenicou a Perlou seznámila?
Obě jsem si vyhlédla na představení souboru Kesaj Tchave, což je hudební a taneční sbor.

Znala jste ten soubor už dříve?
Ne. Dostala jsem se k němu náhodou. Odjela jsme při studiích na FAMU na stáž do Paříže. Kamarád mě pozval na představení souboru Kesaj Tchave, který se v novém dokumentu objevuje.

Proč jste chtěla o souboru točit?
Projekt pod vedením Slováka Ivana Akimova mě zcela nadchnul. Nejprve jsem chtěla natočit portrét souboru skrze osobu Akimova a šesti vybraných dětí.

Kdy se nápad změnil?
Po začátku natáčení se dvěma členkami souboru, Jenicou z Paříže a Perlou z východního Slovenska. Myšlenka dokumentu se přechýlila k dvojportrétu. Dalo by se říct, že jde o mapování romské kultury na dvou stranách Evropy.

Kývly vám slečny ihned na natáčení?
Ano, ani jsem je nemusela přemlouvat. Jenica do toho šla po hlavě. Je hodně komunikativní a bezprostřední. S každou byla jiná práce.

V čem?
K Perle jsem si musela najít cestu. V době natáčení jsem byla převážně v Paříži a měla jsem tak k Jenice blíž. Perla byla pro mě dál. Musela jsem si vše naplánovat. Viděly jsme se sice méně než s Jenicou, ale využily jsme každé minuty.

Bydlela jste u nich?
Ne. Potřebovala jsem vlastní klid a nechtěla jsem zatěžovat rodinu mojí přítomností. Ale trávila jsem s nimi celé dny.

V jakých poměrech žijí?
Jenica je vystudovaná kadeřnice, má vlastní byt a je více moderní. Naopak Perla žije v izolovaném světě, kde je hygiena lidí pod bodem mrazu.

Dolehl na vás způsob jejich života?
Chvílemi to bylo psychicky náročné. Vydrží sedět celý den u televize nebo jen sedí, kouří a pijí kávu. Neměla jsem vlastně co točit, každý den se opakuje ta samá situace. Mladí lidé na východním Slovensku jsou totálně demotivovaní.

Z čeho ta demotivovanost vyplývá?
Žijí izolovaně a znají pouze osadu za kopcem. Mladí Romové vidí, že i když mají dospělí vystudovanou školu, tak stejně nemají práci. Nevědí jak naložit s volným časem a soubor je z toho aspoň jednou týdně vytrhne.

Vznikl mezi vámi vztah?
Určitě. U Perly mám pocit, že mě vnímá jako tetu, která občas přijede s kamerou. S Jenicou to je více přátelský vztah. I mimo kameru jsme spolu řešily intimní věci z mého i jejího života a natáčení tak bylo více spontánní.

Nechaly si od vás i poradit?
Ano. S Jenicou jsme řešily skoro pořád kluky a dala na mojí radu ohledně jich.

Proč jste si vybrala dvě dívky?
Vybrala jsem si holky, protože jsem sama žena a lépe se sobě otevřeme.

Chcete v tomto dokumentu pokračovat?
Přemýšlím, že až zase pojedu do Paříže tak bych natočila s Jenicou nějakou sekvenci a dávala si to do šuplíku. Uvidíme, jestli z toho něco bude.

Dátum:

09.04.2016 16:51

Meno:

Marie Černocká

E-mail:

marcerno@gmail.com

Predmet:

poděkování

Text:

Dobrý den pane Akimove a paní Akimovová, včerejší dokument nebyl primárně o vaší práci, ale o dvou startovacích čarách dospívajících dívek v odlišných prostředích, se stejným cejchem. Přesto ve mě rezonuje spíše vaše charisma a možná právě to, co nebylo vidět. Neumím se odpoutat a tiše závidím práci, která vás přes všechny potíže v důsledku naplňuje, jinak byste ji oba nedělali. Přeji hodně štěstí a trvající zdraví, radost z každého ovlivněného osudu! Pozdravujte děti a vyřiďte jim, že dokument mi povznesl ducha a ten se stále raduje. Věřím, že ho přehluší až pondělní starosti z práce. :-) PS: Ti učitelé jsou na ránu! :-)

 

Česko - slovenská filmová databáza

 

Jenica & Perla (festivalový název)

·         http://img.csfd.cz/files/images/flags/159/571/159571898_ce0ce5.gif

Poslední prázdniny Jenici a Perly

·         český

Jenica a Perla

·         (další názvy)

Dokumentární

Česko / Francie, 2015, 72 min

Režie:

 Rozálie Kohoutová

Scénář:

 Rozálie Kohoutová

Kamera:

 Lukáš Hyksa

(další profese)

Obsah

zobrazit všechny obsahy

·         Jenica a Perla jsou kamarádky, ale bydlí od sebe 1 500 km daleko. Jenica strávila dětství na ulici v Paříži, Perla vyrostla ve slumu na východním Slovensku. Jenica a Perla jsou Romky. Dívky jsou právě ve věku, kdy začínají řešit otázky týkající se dospívání. Perla na východě v romské osadě, Jenica na chudém předměstí Paříže, vstupují do světa dospělých, který v jejich případě odráží problémy romské komunity v dnešní Evropě. Nacházejí se v životním období, kdy se utváří jejich budoucnost. Do jaké míry bude ovlivněna ztíženými životními podmínkami, ve který… (více)

Komentáře

·         všechny komentáře uživatele / http://img.csfd.cz/assets/b1796/modules/web/modules/film/images/permanent-link.png

peetriss

 ****

Pro mně poučná sonda do života, prostředí a zázemí dvou dospívajících romských dívek - jedna rumunská imigrantka žijící v Paříži a odhodlaná se stát plnohodnotnou Francouzkou s plným zapojením do společenského a pracovního života, druhá východoslovenská Romka, bez jakékoli motivace chodit do školy, bez vize budoucího uplatnění, přestože se jí někteří lidé z okolí snaží dopomoci ke světlejší budoucnosti. Dvě sympatické dívky, dva různé světy, dva různé kontrasty... Dokument Jenica a Perla je cenný svým přirozeným podáním bez ideologických předsudků, bez zkreslujících doplňků a s kvalitní výpověďní hodnotou. Oběma dívkám fandím - Jenice, aby úspěšně dokázala prorazit přes těžkosti plynoucí jak z majority, tak z vlastního rodinného zázemí, Perle, aby procitla a obrátila svůj přístup o 180 stupňů, byť to určitě také nemá lehké.(23.4.2016)

·         všechny komentáře uživatele / http://img.csfd.cz/assets/b1796/modules/web/modules/film/images/permanent-link.png

olgab

 *****

Myslím, že je to nejlepší dokument, jaký byl doposud o Romech natočený. Obě dívky, Jenica i Perla jsou Romky, ale každá je úplně jiná. Jenica žije se svými příbuznými ve Francii. Je to francouzská cikánka . Do Francie rodina emigrovala z Rumunska ještě když byla Jenica dítě. Rodiče samozřejmě nepracují a nikdy nepracovali. Proč by to dělali, když dostanou podporu. Ani jeden z nich se za ty roky nenaučil francouzsky. Aby měli víc peněz, přilepšují si žebráním. Jenica o všech svých i rodinných problémech mluví zcela otevřeně. Nikdy tak nechce skončit. Ikdyž jí to matka rozmlouvá a chce aby se vdala a měla děti, ona s tím nesouhlasí, kašle na cikánský tradice. Chce chodit do školy a vzdělávat se. Chce být jiná. Jejím snem je být kadeřnicí a v budoucnu mít svůj salón. Chce být "normální" Francouzkou. To Perla je úplně jiná. Žije na Slovensku v cikánské osadě, kde nemají elektřinu, vodu a ani toalety (chodí do pole a to osada čítá 2000 lidí). Do školy chodí nepravidelně, jen když se jí chce nebo je donucena. Propadla ze čtyř předmětů, ale hlavu si tím neláme. Nemá žádný cíl, dokonce říká, že ani osadu nechce opustit. Nechápu, že se takové mladé, patnáctileté holce, líbí žít takovým způsobem. Je těžké těmto lidem pomáhat, když sami nechtějí změnu. Pro většinu z nich je absolutně nepředstavitelné, že by měli pracovat. Jsou spokojení se sociálními dávkami. Sice by chtěli žít v lepších podmínkách, ale nic proto nejsou schopni dělat. Tento dokument by měl být povinně promítán romským dospívajícím dětem, aby viděly ten rozdíl když někdo CHCE a někdo NECHCE. A Jenice moc držím palce, aby se jí její sny splnily.(9.4.2016)

·         všechny komentáře uživatele / http://img.csfd.cz/assets/b1796/modules/web/modules/film/images/permanent-link.png

Autogram

 ****

Sú to dva celkom iné svety. Obidva rómske, ale veľmi odlišné. Zmýšľanie francúzky Jenicy pôvodne z Rumunska by malo byť vzorom pre ostatných. Aj napriek nepriazni prostredia, dokonca aj proti vôli matky má prácu a študuje, je z nej vlastne pohodová imigantka s nádejou na normálny život vo Francúzsku. Slovenka Perla priamo z osady na školu klasicky kašle a aj v ôsmom ročníku len s námahou číta pripravený text, o hereckom výkone vo filme nemôže byť reč. Film ma celkom príjemne prekvapil podaním a ešte viac to, že existujú ľudia ako Ivan, čo ani nad osadou nezlomili palicu. Francúzština aj slovenčina boli preložené českými titulkami, to je taká novodobá perlička, a pritom išlo o bežnú slovenčinu, žiadne nárečie.

 

 25fps » Český film » Žít svůj život

Žít svůj život

Žít svůj život

RECENZE: Jenica a Perla (režie: Rozálie Kohoutová, 2015) – VERONIKA JANČOVÁ –

Jaké je být dospívající romskou dívkou v současném světě? Liší se situace východoslovenských Romů od Romů žijících jinde v Evropě? Na tyto i další otázky se snaží odpovědět dokumentární film Jenica a Perla, který prostřednictvím dvou dospívajících dívek přibližuje a konfrontuje dvě podoby romského života. Ve filmu se prolíná hned několik tematických linií včetně možností opuštění prostředí, ve kterém dívky vyrostly, otázky diskriminace a společenského vyloučení Romů, a především téma přístupu k životu a nakládání se svým životem. Dokumentární materiál, ze kterého je snímek poskládán, je sice zajímavý svým obsahem, ale trpí formou zpracování a ve výsledku není jednoznačně jasné, o co tvůrcům dokumentu vlastně šlo.

Za vznikem tohoto filmu stojí mladá dokumentaristka Rozálie Kohoutová, která má za sebou již několik krátkých filmů (O TopánkiRoma Boys ad.) včetně účasti na povídkovém filmu Gottland (2014, segment Místo Stalina). Jakožto absolventka oboru romistiky je však Kohoutová také odbornicí na romskou problematiku. Snímek produkovala ve spolupráci s Českou televizí a francouzskou Iskrou společnost Fresh Films (která jej na svých webových stránkách z nepochopitelných důvodů označuje jako „dokumentární roadmovie o cestě dětského hudebního souboru z Kežmarku do Paříže“). Společnost Fresh Films má na svém kontě už dva celovečerní snímky, a to film Marta a dokument Česká RAPublika. Její hlavní činností je však vedle filmové produkce především organizování festivalu světla, videomappingu Signal nebo přehlídky mladých designérů Design Supermarket.

JP_1

Hlavními hrdinkami filmu jsou dvě romské dívky žijící 1500 km daleko od sebe. Jenica je původem Rumunka žijící v Paříži. Když jí bylo sedm let, její rodina opustila Rumunsko, odkud se postupně dostala až do Francie. Perla je Romka z východoslovenské osady ležící pod Vysokými Tatrami u obce Veľká Lomnica. Dívky se potkaly a skamarádily díky tanečně hudebnímu souboru Kesaj Tchave, ve kterém vystupují děti z osad na východním Slovensku a děti z rodin rumunských Romů žijících v Paříži. Zvláštní a poněkud zmatený začátek filmu má podobu montáže o působení souboru Kesaj Tchave. Film v podstatě začíná in medias res a působí dojmem, že tento tanečně hudební soubor bude hlavní tématem či základní linií příběhu. Avšak kromě toho, že je spojnicí mezi oběma dívkami, o soubor ve filmu ve skutečnosti vůbec nejde a vstupuje sem jen v podobě krátkých scén ze zkoušek, které v podstatě tvoří výplň mezi scénami.

Po úvodní sekvenci se objevují titulky vyslovující tezi o diskriminaci romské komunity. Sdělují, že Romové „nejsou v Evropě vnímáni jako součást majoritní společnosti, což plodí trvající diskriminaci a násilí vůči Romům“. Tak představuje film „svět, ve kterém žijí“ naše protagonistky. Otázka diskriminace je sice jednou z tematických linií příběhu, ale odehrává se spíše v pozadí v podobě drobných náznaků či zmínek. Ve filmu se hovoří o problematice soužití Romů a „gadžů“ na Slovensku, ale jinak se s tímto tématem se v podstatě nepracuje, nijak se nerozvádí a ani neukazuje. Titulky o diskriminaci jsou velmi jednostranné a hodně paušalizující. S postupem filmu navíc postrádají smysl a jsou spíše vyvráceny. Film totiž představuje spíše lidi z druhého břehu, kteří nediskriminují, ale naopak Romům nezištně pomáhají. Jenici pomáhá francouzská organizace a především její bývalá učitelka angličtiny Yaël, u které Jenica zpočátku žije, než si pronajme vlastní pokoj. Nad Perlou zase drží ochrannou ruku vedoucí souboru Kesaj Tchave Ivan Akimov.

Ivan Akimov mohl představovat zajímavou paralelu k Mariánu Kuffovi (protagonista dokumentárního filmu Opři žebřík o nebe), takže je škoda, že mu není věnováno více prostoru. „Ujo Ivan“ („strejda Ivan“) je totiž jediný „gadžo“, který do osady jezdí a snaží se dohlížet na to, aby romské děti chodily do školy. Je zvláštní figurkou a bylo by zajímavé znát jeho motivace a důvody. Bližší představení jeho osobnosti a alespoň krátká zmínka o jeho příběhu a zásluhách by ostatně byla v jeho vlastním zájmu. Takhle totiž „strejda Ivan“ zůstává neznámou až podezřelou postavou, která navíc díky svému vzezření vyvolává jízlivou asociaci s postavou důvěrníka (Rudolf Hrušínský) ze Skřivánků na niti (1969). Celkově je snímek místy až lehce ironický. Například když při vykreslování bídného prostředí romské osady a přilehlé obce Veľká Lomnica hraje z rozhlasu píseň Michala Davida Děti ráje. Jednak to kontrastuje s daným prostředím a velmi nízkou životní úrovní a současně s faktem, že jsou prakticky nezaměstnatelní a celé dny tráví nicneděláním.

JP_4

Jenica a Perla jsou k sobě vzájemně paralelní, spojuje je řada společných prvků, a současně se v mnohém rozcházejí. Jenica žije ve francouzské metropoli a Perla ve východoslovenské osadě, takže jejich životní prostředí se liší. V podstatě ale vzešly z podobného zázemí, protože rodina Jenici žila na ulici a vlastně stále se živí žebráním. Dívky spojuje působení v souboru Kesaj Tchave, na druhou stranu se obě dramaticky liší svým přístupem k životu. Jenica odmítá tradiční romský způsob života a snaží se žít jinak. Vzdělává se, pracuje na sobě a vytváří si životní cíle, ke kterým směřuje. Je aktivní a chce to někam dotáhnout (jejím snem je mít vlastní kadeřnický salon). Perla je oproti tomu pasivní, líná, lhostejná a nechává se životem spíše unášet. (Pokud se dá celodenní nicnedělání za život vůbec považovat.) Perla si neváží vzdělání a nemá žádný cíl. Náplní jejího života (stejně jako ostatních členů její rodiny) není kromě uspokojení základních lidských potřeb nic. Svůj čas vyplňuje lelkováním, posedáváním a civěním na televizi. Obě dívky jsou tedy z velmi podobného rodinného zázemí, ale jejich životy se vyvíjí odlišnými směry.

Jakkoli film není příliš konkrétní ani odhalující co se týče tematiky diskriminace a problematiky soužití a nezaměstnanosti, nejvýraznější tematickou a příběhovou linií celého filmu se stává střet tradice a osobních tužeb. Velmi zajímavá je především linie mezigeneračního střetu a vzpoury vůči tradičnímu životu, který představuje postava Jenici. Jenica neustále bojuje s rodiči a jejich představami o jejím životě. Žije si po svém a touží být „normální“ Francouzskou. Nechce poslechnout rodiče, kteří jí velí žít podle tradic a vdát se. K jejich nevoli vyměnila tradiční dlouhou sukni za moderní kalhoty, studuje a chce si najít „bílého“ přítele. Romové podle ní totiž nerespektují své ženy a domácí násilí je u nich na denním pořádku. Zmínka o postavení žen v romské komunitě, jak jej vnímá Jenica, současně bere divákovi poslední iluze o romském životě. Ve spojení s vykreslením naprosto pasivního přístupu k životu, který nežijí, ale přežívají, postupně vyplouvají na povrch také velmi výrazné negativní jevy romské komunity.

JP_3

Dívky jsou v úvodu představeny jako kamarádky, ale vůbec o sobě nemluví a ke vzájemnému prvnímu kontaktu dochází až ve 45. minutě, a to pouze prostřednictvím krátkého videohovoru, který navíc působí poměrně rozpačitě a strojeně. Ve filmu je sice řečeno, že se vídají pouze jednou ročně, ale také, že jsou nejlepší přítelkyně, takže bychom očekávali, že mezi nimi bude probíhat nějaký kontakt. Navíc by bylo zajímavé obě dívky konfrontovat a nechat je spolu promlouvat o svých životech, problémech, názorech atp. Ale toto se bohužel neděje. Konfrontace nastává jen díky střídavému sledování obou dívek a jejich světů. Před koncem filmu pak odjíždí Jenica na východní Slovensko (poprvé) navštívit Perlu. „Strejda“ Ivan Jenicu představí místním dětem jako vzorný příklad toho, že když se chce, všechno jde. Film se symbolicky vrací na začátek a končí společným tancem. V podstatě tedy končí tam, kde začíná, a to na úrovni vykreslení těchto dvou paralelních prostředí a životů. Nikam se neposouvá a přešlapuje na místě, pouze přepíná mezi protagonistkami a sekvence prokládá ukázkami ze zkoušek souboru.

Záběry z velké části doplňuje deníkový komentář. Je to poněkud zvláštní, protože deníková forma se spíše váže k minulosti, zatímco záběry mají simulovat aktuálně či nedávno probíhající děje. A tento komentář se navíc občas mísí s autentickými promluvami postav. Vzhledem k úvodním titulkům není jasné, zda to bylo záměrem tvůrců, či nikoli, ale ve výsledku přináší film poměrně nejednoznačný pohled na Romy a jejich způsob života. Je třeba ocenit jistou dávku objektivnosti, se kterou nakonec film představuje téma romského života. Není jednoznačně „proromský“ a současně ani xenofobní nebo odsuzující, ale působí dojmem v podstatě nemanipulovaného pohledu na toto prostředí. Film nepřináší nic objevného, neodhaluje nic neznámého a překvapivého, ale to vůbec nevadí. Jeho největší síla je v tom, že přivádí diváka k zamyšlení nad sebou samým. My jsme ti, kteří si formují svůj svět a kteří ovlivňují svůj osud. Bez ohledu na poměry, ze kterých pocházíme, a bez ohledu na vzorce, které nám dali naši rodiče. Zatímco Jenicu rodiče od jejích snah odrazují, ona si jde za svým, Perlu naopak podporují ve studiu, ale ona je pasivní, líná a bez životních cílů.

JP_5

Jenica a Perla je sondou do životů dvou dívek, ve kterých se odráží širší problémy romské komunity a promítají se do nich ztížené životní podmínky. Film zpracovává silné a v současné době velmi diskutované a aktuální téma, ale svým zpracováním a uchopením je trochu rozpačitý. Vzhledem k uvozujícím titulkům, zvláštnímu úvodu a zbytku filmu, je nejednoznačné, co chtěla autorka filmu vlastně sdělit. Všechny tyto tři prvky jsou totiž značně nesourodé. Nejprve to vypadá, že budeme opravdu sledovat roadmovie o tanečně hudebním souboru, uvozující titulky však náhle přichází s tematikou diskriminace a zbytek filmu pak je sondou do života dvou dospívajících dívek. Přesto je film zajímavou a podnětnou podívanou. Může být poučný jak pro romského diváka, kterému ukazuje, že za něj nikdo nic neudělá a že vymlouváním a pasivním přístupem k životu ničeho nedosáhne. Neromskému publiku ukazuje, že není možné házet všechny do jednoho pytle a že vzhledem ke ztíženým životním podmínkám je pro Romy skutečně problematické zařadit se do většinové společnosti. Dokument Jenica a Perla je podnětný pro jakéhokoli diváka, protože jej vede k tomu, aby se zamyslel a uvědomil si, že má svůj život jen a jen ve vlastních rukou. Stačí mít odvahu a odhodlání žít svůj život.

Jenica a Perla

Scénář a režie: Rozálie Kohoutová
Kamera: Lukáš Hyksa
Střih: Evženie Brabcová
Hudba: Ivan Akimov, Kesaj Tchave
Francie, Česká republika, 2013, 72 min.
Dokument je možné do 14. 5. přehrát zde