Obálka titulu Zprávy od Alaina

Zprávy od Alaina

Emmanuel Guibert

Anotace

Při práci na Des nouvelles d'Alain zužitkoval Emmanuel Guibert své zkušenosti s vytvářením kombinovaného fotograficko-komiksového příběhu, které do dokonalosti domyslel při přípravách veleúspěšného reportážního alba Fotograf (Le Photographe, 2003 – 2010, česky Meander 2012). 

I tentokráte Guibert spolupracoval s přesným, dílu vždy zcela oddaným koloristou Frédéricem Lemercierem. Autorem fotografií je tu Alain Keler, proslulý francouzský válečný a dokumentární fotograf, jehož po deset let vytvářené snímky sledují osudy evropských Romů, nejpočetnější menšiny starého kontinentu. Keler je fotografem aktivizovaným, možná i angažovaným, coby opravdový profesionál má ale daleko do propagandistické líbivosti. Kelerovy snímky předkládají nekašírovanou realitu, jíž svým umem dodává na průzračnosti a možná lépe než dlouhé prozaické texty tak vypráví o diskriminaci a lhostejnosti, s níž se Romové celé Evropy dennodenně střetávají. Guibertovy kresby zde jakoby zůstávaly trochu v pozadí a sloužily ponejvíce coby spojnice příběhu – rozhodně se jim tedy dostává méně pozornosti než v případě staršího Fotografa.Celkovému dojmu z alba však tato uměřenost jen pomáhá: vzniká tak koherentní umělecká a reportážní výpověď, jejíž působivost není narušována přehnanou exhibicí kteréhokoli z tvůrců. 

Pavel Kořínek

 

Des Nouvelles d´Alain

Ve Francii vyšel komiks o Kesaj Tchave

Francie/Slovensko, 17.5.2011 13:06, (ROMEA)
ilustrační foto

Ve Francii vyšel komiks s názvem "Des Nouvelles d'Alain" (Alainovy novinky), jehož hlavními hrdiny jsou členové souboru Kesaj Tchave z Kežmarku vedeného manžely Akimovci. Komiks je dílem uznávaných autorů, fotografa Alaina Kelera, vytvárníka a scenáristy Emmanuela Guiberta a grafika Frédérique Lemerciera.

"Tito pánové patří ke špičce ve svých oborech a jejich zájem o Romy, je obdivuhodný a je pro nás ctí," uvedl Ivan Akimov z Kesaj Tchave pro Romskou tiskovou agenturu (RPA).

Komiks vznikl jako čtyřdílný seriál foto-kreslených reportáží publikovaných v revue XXI. Reportážní materiál dodal Alain Keler, výtvarně jej pak zpracoval Emmanuel Guibert společně s Frédérikem Lemercierem. "My jsme byli součástí čtvrtého dílu, první tři byly věnovány reportážím z Balkánu a z Čech. Po uvedení v XXI, byly ještě doplněny další části, a začátkem roku 2011 vyšla ve vydavatelství Les Arénes samostatná publikace pod stejným názvem ​​Des Nouvelles d'Alain ', "zdůraznil Akimov.

Záběr reportáží je rozšířen o Itálii a Slovensko se svědectvím o Letanovcích. "Mně osobně velmi oslovila kapitola, v níž je zmapována situace v Čechách a neonacistické pochody v Janově. Publikace se setkala s velkou odezvou u čtenářů. Je dostupná ve všech knihkupectvích a jde dobře na odbyt. Redakce revue XXI a vydavatelství Les Arenes 'se po dohodě s autory rozhodli, že určitá část z prodeje bude věnována našemu sdružení a sdružení Ecodrom z Montreuil. Také nám zprostředkovali pozvání na prestižní festival komiksu BD Boum v Bois loni v listopadu, kde byl komiks oficiálně představen veřejnosti. Je pro nás ctí a štěstím být součástí tohoto díla. Ale mnohem důležitější je, že aktualita romské reality se dostává touto poutavou a snadno přístupnou formou do rukou široké veřejnosti, a popularita autorů dává celé záležitosti nebývalý rozměr, "dodal Akimov.

Fotoreportér Alain Keler své putování za evropskými Romy vydal jako komiks

Francie, 5.7.2011 00:00, (Romano voďi)

„V Osvětimi mí prarodiče a prarodiče Romů byli zabiti společně, ze stejného důvodu,“ vysvětluje prostě v předmluvě komiksu jeho hlavní autor a zároveň aktér - francouzský fotoreportér Alain Keler, proč tématem jeho práce i života posledních let jsou Romové.

Vyprávět obrazem

Škodovkou, dědictvím po otci, putuje Evropou a zaznamenává život Romů v italských nelegálních tábořištích, srbských uprchlických kempech či slovenských osadách. Zprávy, které přináší, se tentokrát rozhodl zpracovat nejen klasicky – výstavou či knižní monografií, ale posunout ještě dál směrem k obrazovému médiu (ve Francii nesrovnatelně populárnějšímu než v tuzemsku) - komiksu. Obraz jako prostředek sdělení zůstává, větší prostor a možnosti (než u popisek pod fotografiemi) dostává text objevující se v bublinách i vypravěčských a komentátorských pasážích v pásech jednotlivých okének. Zároveň s pomocí uznávaného komiksového kreslíře Emmanuela Guiberta se fotografická okénka střídají s kreslenými, a to především tam, kde Keler z různých důvodů fotoaparát tasit nemohl. Vzniká tak zvláštní, ale ne neobvyklá směsice žánrů komiksu – fotografického a kresleného, která se pro vyprávění žurnalistické povahy, v tomto případě přesně fotožurnalistické, skvěle hodí. Album má pak sice kreslenou obálku, na níž je v příjemném zjednodušení zobrazen sám Keler, ale pokračuje čtyřmi celostránkovými černobílými fotografiemi, který střídá text předmluvy následován šesti kapitolami mísícími obojí a na konec doslov, seznam zdrojů a pomyslnou tečkou je samozřejmě opět fotka.

Více stránek

Jakkoli výše představené rozvržení může vyvolat představu, že těžiště Alainových novinek je především v obraze, není tomu zcela tak. Naopak textu se tu dostává místa více než velkorysého na to, že se jedná o komiks. Výjimkou nejsou tří až čtyřřádkové pásy vět či celé odstavce, které jako by obrázek jen doplňovaly. Zmiňovaný doslov je navíc dvanáctistránkovou reportáží opatřenou fotografiemi. Množství textu tak utlačuje komiksové

vyjadřovací a sdělovací schopnosti a nahrává kritikům tohoto média, jež s oblibou tvrdí, že složitá témata vyjádřit nedokáže. Opak je ale pravdou, což nejlépe dokládají alba komiksového reportéra Joe Sacca, jenž dokonale vykreslil frustraci obyvatel pásma Gazy či tragédii konfliktu v bývalé Jugoslávii, nebo cenami ověnčený kultovní Maus Artura Spiegelmana. Podezírat ale trojici autorů Kellera, Guiberta a Lemerciera (pomohl především s kolorováním), tedy fotografa, kreslíře a malíře, z nedůvěry k vypovídajícím schopnostem obrazu, není namístě.

Důvod obrazu diskriminovaného textem bude zřejmě mnohem prozaičtější. Celé album má necelých sto stránek, každá kapitola pak průměrně kolem šesti, což vzhledem k ambiciózně zvoleným tématům je naprosto nedostatečné. Osud Romů těsně po válce v Kosovu v roce 1999 se se žhářskými útoky, uprchlickým táborem i čekáním na vlaky, které odvezou hlavně pryč, se musely vejít na šest stran. Žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově (v kapitole

věnované Česku najdeme ještě reportáž z Janova a Chanova) pak na dvě. Podobně omezený prostor mají i zbývající čtyři kapitoly: mizérie slovenských osad, italského ghetta Romů žijících na Apeninském poloostrově po generace a přesto stále na okraji, situace Romů v Bělehradě a francouzská realita předměstí provázaná se slovenským tanečně-hudebním souborem Kesaj Tchavé.

 

Riskantní Romové

I přesto že je trojlístek autorů osvědčeným receptem na úspěch, ve spojení s romským tématem jsou pro nakladatele riskem i v evropské mekce komiksu, Francii. Přitom každé z témat by detailně zpracované vystačilo minimálně na samostatný sešit. Pravdou, je že nesou často stejný vzkaz: život Romů (nejen těch z postkomunistických zemí) je často životem na okraji poznamenaným rasismem a diskriminací, jež se dějinnými a společenskými zvraty dává vždy znovu a znovu do pohybu. A i když se Keler toto tristní vyznění snaží mírnit podkapitolami o romských aktivistech či tanečně-hudebním souboru Kesaj Tchavé, pocit mizérie zůstává.

Přesto jsou Alainovy novinky podnětným čtením pudícím k zamyšlení nad spojením textu, fotografie a kresby, které by stály za překlad do češtiny. Už jenom proto, že to nejspíš není poslední Kelerova zpráva ze života českých Romů. Pro tu další jel před dvěma týdny do Přerova, kterým pochodovala Dělnická strana sociální spravedlnosti, zatímco Romové pořádali koncert.

Kateřina Čopjaková, Romano voďi, 1.7.2011

Des Nouvelles d´Alain boli preložené do viacerých jazykov a viaceré kapitoly boli použité vo francúzskych učebniciach pre maturitné ročníky lýceí zameraných na masmediálnu komunikáciu vo vydavateľstve Belin

 

www_revue21_fr_Kesaj_Tchave_la_voix_des_Roms(1).pdf (414551)

Emmanuel nás pozval na Festival BD v Blois